Nová
Média

Nejdůležitější současný teoretik nových médií. Hlavní teze: nová média jsou v jádru databáze a navigace, ne vyprávění. Tradiční média (film, kniha) jsou lineární příběh. Nová média jsou databáze, kterou procházíš. Zavedl pojem kulturní analytika — analýza kultury pomocí velkých dat. Zkoumal miliony obrazů, filmů, obálek knih.

Autoři konceptu remediace — každé nové médium přebírá, cituje a transformuje média předchozí. Film remedioval divadlo. TV remediovala film. Web remedioval vše. Nová média nejsou ruptura s minulostí, ale její přepis. Zároveň existuje napětí mezi dvěma tendencemi: immediacy (chci zapomenout, že je to médium) a hypermediality (chci vidět médium jako médium).

Mediální teoretik, který studuje, co se děje na průniku starých a nových médií. Konvergenční kultura: tradiční media (film, TV) a nová média (internet, hry) se prolínají a diváci aktivně participují — tvoří fan fiction, teorie, komunitní obsah. Fanoušci nejsou pasivní konzumenti, ale aktivní tvůrci. Transmediální vyprávění: jeden příběh přes více platforem.

Filosof a kulturní kritik frankfurtské školy. Jeho esej o uměleckém díle ve věku technické reprodukovatelnosti (1935) je povinná četba. Klíčový pojem: aura — jedinečná přítomnost originálu v čase a prostoru. Technická reprodukce (foto, film) auru ničí. Ale zároveň otevírá umění masám. Tato ambivalence — ztráta aury vs. demokratizace — je stále živá v debatách o NFT, digitálním umění, AI.

Německý mediální teoretik, radikální materialista. Tvrdil, že média nejsou neutrální nástroje — formují samotné myšlení a kulturu. Gramofon, film, psací stroj — každé médium vytváří jiný typ subjektivity. "Media determine our situation." Byl fascinován technickými detaily médií — jak přesně fungují, ne co znamenají. Těžký čtenář, ale velmi vlivný.

Sociolog, autor monumentální trilogie Informační věk. Klíčová teze: žijeme v síťové společnosti — moc přešla od institucí k sítím. Stát, firmy, sociální hnutí — vše funguje jako síť. Kdo kontroluje síť (její uzly a protokoly), má moc. Studoval vznik internetu, arabské jaro, Occupy — všude vidí logiku sítě jako novou formu organizace společnosti.

Mediální vědkyně, která analyzuje platformy jako Facebook, Google, Twitter jako kulturní infrastruktury. Platformy nejsou neutrální tržiště — aktivně formují chování, vztahy, veřejnou sféru. Zavedla pojem "platfomizace společnosti". Její práce ukazuje, jak se datification (přeměna života na data) a commodification (přeměna vztahů na zboží) vzájemně posilují.

Fyzik, který objevil zákonitosti skutečných sítí. Reálné sítě (internet, sociální sítě, biologické sítě) nejsou náhodné — jsou bezškálové: malé množství uzlů má obrovské množství spojení (huby), zatímco většina uzlů má spojení málo. Bohatí bohatnou — platí pro web, pro celebrity i pro proteiny v buňce. Toto zjištění změnilo chápání sítí napříč vědami.

Právník a ekonom, který studuje, co internet dělá s ekonomikou a demokracií. Klíčová teze: internet umožnil novou formu produkce — commons-based peer production. Wikipedia, open source software, Creative Commons — lidé spolupracují bez trhu i bez hierarchie. Toto je podle něj zásadní kulturní posun, ne jen technologická změna.

Mediální kritik, žák i odpůrce McLuhana. Amusing Ourselves to Death (1985): televize nemění jen obsah komunikace, mění epistemologii — způsob, jak poznáváme pravdu. V televizním světě vše musí být zábavné, i politika a vzdělání. Technopoly (1992): kultura, která se vzdala veškeré autority ve prospěch technologie. Technologie se stala náboženstvím.

Filosof rychlosti a války. Dromologie: studium rychlosti jako politické síly. Čím rychleji se šíří informace, tím méně času na reflexi — demokracie potřebuje čas. Informatická bomba: digitální sítě jsou zbraní hromadného ničení — ne tím, že explodují, ale tím, že stlačují prostor a čas k nule. Každá technologie v sobě obsahuje svou vlastní nehodu — vynález letadla vynalezl leteckou katastrofu.

Postmoderní filosof a provokátor. Simulacra and Simulation (1981): žijeme v hyperrealitě — světě, kde znaky a obrazy nahradily realitu natolik, že originalita zmizela. Mapa předchází teritoriu. Disneyland je reálnější než Amerika kolem něj. Gulf War Did Not Take Place (1991): válka v Zálivu byla mediální spektákl, ne skutečná válka. Radikální teze, které jsou buď geniální nebo nesmyslné — záleží na čtenáři.

Nejostřejší současný kritik technologického optimismu. Zavedl termín solutionismus: tendence Silicon Valley vidět každý společenský problém jako technický problém s technickým řešením. The Net Delusion (2011): internet nepomáhá demokracii — autoritářské režimy ho používají k sledování a manipulaci stejně dobře. To Save Everything, Click Here (2013): kritika kvantifikace a optimalizace jako ideologie.

Filosof informace z Oxfordu. Čtvrtá revoluce: Koperník nás vyhnal ze středu vesmíru, Darwin ze středu života, Freud ze středu vědomí — a informační technologie nás vyháněly ze středu infosféry. Přestáváme být pozorovateli a stáváme se součástí datového prostředí. Informační etika: kdo má právo na data? Co je soukromí v infosféře? Jak mají fungovat AI agenti?

Harvardská profesorka, která pojmenovala nový ekonomický řád. Surveillance capitalism: Google, Facebook a spol. neprodávají produkty — prodávají předpovědi lidského chování. Naše životy jsou surovina pro behaviorální futures markets. Toto není jen problém soukromí — je to nová forma moci, která obchází demokratické instituce. Nejdůležitější kniha o platformách posledních let.

Matematička a aktivistka. Weapons of Math Destruction (2016): algoritmy, které rozhodují o úvěrech, přijetí na školu, podmínkách propuštění z vězení — jsou zaujatí, neprůhlední a škodlivé. Nereprodukují objektivitu, ale historické předsudky zakódované v datech. Přitom se tváří jako neutrální věda. Přímé propojení s Mauovou metrickou společností — čísla jako nástroj moci.

Výzkumnice AI v Microsoft Research a NYU. Atlas of AI (2021): AI není virtuální — má fyzické základy v dolech na lithium, v přetížených skladech Amazonu, v datacentrech požírajících vodu. AI je politická ekonomie, ne neutrální technologie. Studuje také genderové a rasové předsudky v rozpoznávání obličejů a přijímacích algoritmech.

Vynálezce webu — ale ne internetu (to je důležitý rozdíl). V roce 1989 navrhl v CERNu systém propojených dokumentů pomocí hypertextu. Web daroval světu zadarmo. Dnes je jedním z největších kritiků toho, co se z webu stalo — monopoly platforem, ztráta soukromí, dezinformace. Pracuje na projektu Solid: decentralizovaný web, kde data vlastní uživatel, ne platforma.